Poštovní pokuta

Ukradnou dva lupiči sajdkáru. Ten, co řídí, říká tomu druhému: „Kdyby jeli policajti, tak zakukej!”
A tak jedou. Za chvíli se z bočního vozíku ozve: „Ku ku ku ku...”
Ten, co řídí, rapidně zvýší rychlost. Po chvíli zas: „Ku ku ku ku ku...”
Zase přidají. Řítí se jak šílenci. Ale pak zas: „Ku ku ku...”
Lupič, co řídí, z toho vymáčkne absolutně maximum. Jedou jak namydlený blesk. Načež ten vedle zařve: „Ku ku ku ku...”
Lupič, co řídí, se nasere, a ptá se: „Tak co je furt, do prdele, vždyť jsme jim už dávno museli ujet!”
A ten vedle na vozíku zaječí: „Ku ku... kurva, ta sajdkára nemá dno!”

Policista jde na svou první masáž a je z toho poměrně dost nervózní.
„Uvolněte se trochu, člověče!” napomene ho masér, když se celý zcepeněný položí na lehátko.
„No dobře,” řekne polda.
Pŕŕŕd!

Otec zajde za advokátem a slíbí mu sto tisíc, když to pro syna uhraje na dva roky. Když mu peníze předává, ptá se: „A není to málo?”
„Skoro je, bylo to hrozně těžké - oni ho totiž chtěli osvobodit!”

Do paneláku vběhne policista a zabuší na jedny dveře: „Otevřete, jsem policista!”
Za dveřmi se ozve: „Nejdřív mi ukažte svůj služební průkaz, náš pes je taky chlupatej a není polda!”

Ptá se policista cikána, který kope rýhu pro kabel: „Jak dlouho se na tohle musíte učit?”
„Normálně rok,” povídá Rom. „Když je člověk hloupý, tak dva roky.”
„A když se to nenaučí ani za dva roky?”
„Tak potom jde dělat policajta!”

Když mě vlákal do parku, tušila jsem, že o něco přijdu, ale že to bude kabelka, to mě nenapadlo.

Policista zastaví auto a v něm sedí dva navlas stejní chlápci. Ptá se jich: „Kolik vám je let?”
„Dvaatřicet,” odpoví řidič a dodá na vysvětlenou: „My jsme totiž jednovaječná dvojčata.”
„Dobře,” říká policajt, obejde auto a táže se spolujezdce: „A vám je kolik?”

Upozorňuje večer bachař vězně: „Zítra ráno nikam nechoďte, budeme vás nutně potřebovat.”
„Na co?” zajímá se trestanec.
„Na elektrické křeslo.”

Na policejní stanici zavolá neznámá žena: „Můj muž mě unesl!”
„Gratulujeme, vy jste si vzala kulturistu?”

Odsouzenec v cele smrti se ptá kata: „Kdy už bude konečně poprava?”
„Podle toho, jak to vypadá,” přemýšlí kat, „tak asi za měsíc.”
„A dřív to nejde?” děsí se odsouzený. „Za týden má přijet tchyně a já bych se toho nerad dočkal!”